Pravidla, kterým věříme

Kontrola

Soudce není nekontrolovatelný pán. Pokud udělá chybu v rozsudku, můžete se odvolat a váš  případ dostane na stůl jiný, vyšší soudce, který ho celý prověří. A pokud by se soudce choval vyloženě nevhodně, třeba by nechodil do práce nebo porušoval slušné chování, existuje na něj zvláštní kárná komise, která ho může potrestat.

Peníze jako pojistka

Aby soudce nikdo nemohl podplatit, jsou jeho příjmy chráněny zákonem. Politik nebo podnikatel mu nemůže snížit plat jen proto, že se mu nelíbí, jak soudce rozhodl. Díky tomu se soudce nemusí bát, že když rozhodne spravedlivě proti někomu mocnému, přijde o peníze na nájem.

Odvaha být nepopulární

Soudce se musí řídit jen zákonem a důkazy. Nesmí ho zajímat, co se píše v novinách, co si lidé myslí na internetu nebo co po něm chtějí politici. Jeho úkolem je stát si za pravdou, i když je jeho rozhodnutí v tu chvíli u většiny lidí nepopulární.

Zákon platí pro každého

Tomu se říká vláda práva. Je to jednoduché pravidlo: zákon stojí nad všemi. Je úplně jedno, jestli jste bohatý podnikatel, vlivný politik nebo obyčejný občan. Před soudem mají mít všichni stejnou startovní čáru.

Nestrannost

Nestrannost: Soudce musí být jako férový rozhodčí. Pokud by měl v nějakém sporu kamaráda, příbuzného nebo by z toho sám mohl mít prospěch, nesmí takový případ soudit. Musí se sám přihlásit a říct, že je zaujatý, aby místo něj nastoupil někdo úplně cizí, kdo nebude nikomu nadržovat.

 

Legitimita	Uznání autority. Stav, kdy lidé věří, že ten, kdo rozhoduje, má na to právo a jeho rozhodnutí dávají smysl.
Zaujatost	Když ten, kdo má rozhodovat objektivně, už dopředu někomu fandí nebo má k věci osobní vztah.
Nadržování	Zvýhodňování. Aktivní pomoc jedné straně, často kvůli známosti, úplatku nebo rodinným vazbám.
Kárná komise	Dohlíží nad legitimitou soudců. Skupina odborníků, která řeší prohřešky a etiku kolegů.