Mindfulness – česky „všímavost“ – není módní výstřelek ani tajná metoda pro několik vyvolených. 
Je to dovednost věnovat plnou pozornost tomu, co se právě odehrává: tomu, co cítíme v těle, co zachytíme smysly, co se objevuje v mysli a co se děje kolem nás. A to bez hodnocení, bez posuzování, bez tlaku.

Jde o stav, kdy jsme skutečně „tady a teď“. Jen přítomní. Jen pozorující.
Podobně jako začátečník nebo dítě, které něco vidí úplně poprvé – je plně soustředěné, otevřené a zvědavé, bez okamžitého nálepkování či domýšlení. Prostě jen vnímá.

Mindfulness neznamená „vypnout mozek“ ani dosáhnout nějakého zvláštního meditačního stavu. Je to jednoduché, jemné zastavení. Návrat k sobě.

Mnoho lidí si myslí, že cílem je „nemít žádné myšlenky“. Není to tak. Cílem je všimnout si:
„Aha, chtěla jsem pozorovat dech a mysl mě právě zavedla jinam.“
A pak vědomě rozhodnout, kam pozornost namířím dál – jestli zpět k dechu, nebo zda si na chvíli všimnu vzniklých myšlenek.

Mindfulness je dovednost. Dá se trénovat. A čím častěji ji cvičíme, tím přirozenější se pro nás stává. Proto se brzy podíváme na řadu cvičení. Ale kde se tato myšlenka vlastně vzala?