Právě proto, že vyvinout souvisle uvažující a inteligentní stroj nebo program není vůbec snadné, zlepšoval se obor AI dlouho postupně, po krocích. Představme si umělou inteligenci jako dítě. Dítě hned neumí vše a nejedná jako dospělý člověk. Musí růst, učit se. Sbírá dílčí zkušenosti, které později skládá do větších celků a souvislostí. I proto rozdělujeme umělou inteligence do tří kategorií: úzká, široká a obecná.



Úzká AI

Dokážeme naučit stroj nebo program jednu konkrétní činnost, kterou umí dělat velmi dobře.

Může se například jednat o program na opravu rozmazané fotky, který dokáže vyhodnotit, co je na fotce důležité, co je potřeba opravit a průběžně se zdokonaluje. Nebo program, který na jedno kliknutí odstraní z fotky pozadí.

Čím více fotek opraví, tím lepší výsledky by měl mít. To, co dříve trvalo profesionálům hodinu, nyní zvládne kdokoliv za pár sekund.







Široká AI

Stroj nebo program ovládá sadu dovedností, které dokáže různě kombinovat a které mu umožňují řešit složitější úkoly.

Například restaurovat poškozenou historickou fotografii, obarvit ji, rozpoznat období vzniku fotografie i emoce lidí na fotografii a nakonec vytvořit literární příběh o osobách na fotografii na základě historického kontextu. Případně by měla zvládnout další související úlohy nad touto fotografií.

Neumí tedy jen jednu konkrétní úlohu, ale neumí ani neomezeně vše.